Když jsme se před rokem sešli před sílem nafouknutým k prasknutí účastníky Šumperské CVVZky, předal náš šéf – Strejda Vláček – slavnostně putovní pádlo Koulemu, kterému v té době zbývalo přesně 363 dní na přípravu CVVZ 2018: Celostátní vzájemné výměny zkušeností v Hlinsku.
CVVZka v Hlinsku byla vlastně čtvrtá celostátní výměna zkušeností, které jsem se zúčastnil – a teprve podruhé jako účastník, nikoliv organizátor (naposledy jsem byl nv této roli v roce 2002 v Praze). Mohl jsem si proto také jednou vychutnat bezstarostnou roli účastníka, jehož největší starostí je kvalita jídla ve školní jídelna.
Účast ze SPJF byla velmi nadstandardní – kromě mě a Drobka se do Hlinska vydali taky Áďa, Bára, Doubravka, Ilič, Mexičan, Nancy, Očihi, Pulec, Sova, Vítek a Volta a patřili jsme tak se svojí foglarovskou třináctkou mezi 731 účastníky k nejsilněji zastoupeným organizacím.
Rozepisovat se o jednotlivých programech by nemělo smysl, protože jich v Hlinsku na účastníky čekalo několik desítek či dokonce stovek. V čajovně jsme potkali kamarády z Halahoje, na jednom z mnoha stánků jsem si koupil staré Mladé hlasatele (z 90. let), v průběhu odpolední pauzy jsme se se Strejdou Vláčkem vydali na procházku po stopách zaniklé úzkokolejky z Hlinska do kamenolomu a večer jsem strávil s nancy na cestě do stylové restaurace Peklo Čertovina, kde jsme navštívili její spolužačku. Půlnoční posezení pak tradičně patřilo diskuznímu setkání organizátorů Quo vadis.
Na spaní moc času nezbylo a rozhodně jsme toho nelitovali. jediné, čeho jsem litovali bylo, že CVVZ byla letos o den kratší, a tak jsme již v neděli před polednem zamířili k domovům. Ovšem ne přímo – jen několik hodin po skončení CVVZky nás totiž mělo čekat jiné veliké dobrodružství při průzkumu opuštěné továrny Tesly v Pardubicích. Nakonec se to trošku zvrtlo – já jsem si roztrhal bundu a Doubi ujelo tolik vlaků, že se domů dostala až v pondělí ráno – ale o tom snad až zase někdy jindy…
Zdroj textu: https://jza.smerem.cz/clanek/440&title=CVVZ%202018
0 komentářů